Dotazování dětí a mládeže

(zpracováno na základě guidelinu ESOMARu z roku 1999)

Úvod

Značná část výzkumů s dětmi a mládeží je uskutečňována pro ekonomické, ale i sociologické účely. Je to legitimní a cenná forma výzkumu, ale s ohledem na ustanovení čl.6 ICC/ESOMAR International Code vyžaduje zvláštní péči a opatrnost ze strany výzkumníka. Tento standard podrobněji specifikuje, co znamená pojem "zvláštní péče". Zaměřuje se na etické problémy a nezabývá se technickými problémy takového výzkumu.

Při realizaci takového výzkumu:

•     je převažujícím hlediskem blaho dětí a mládeže samé – nesmí být dotazováním rozrušovány či poškozovány
•     rodiče nebo kdokoliv pověřený poručnictvím nad dítětem nebo mladým člověkem zúčastňujícím se výzkumu (dále jen zákonný zástupce či odpovědná osoba) musí být přesvědčen o tom, že bezpečnost, práva a zájmy dětí a mládeže jsou plně ochráněny
•     tazatelé a další výzkumníci účastnící se výzkumu nesmí způsobit jakékoliv nedorozumění nebo se chovat špatně (nevhodně) při svém jednání s dětmi nebo mládeží účastnícími se výzkumu
•     úřady a obecně veřejnost musí být přesvědčena, že všechny výzkumy s dětmi a mládeží jsou vedeny na základě nejvyšších etických standardů a že lze vyloučit jakékoliv možné zneužívání dětí a mládeže

V současnosti je problémem, že neexistuje společná mezinárodní definice „dítěte“, „mládeže“ atd. Dokonce i v jednotlivých zemích se může definice měnit případ od případu. Vzhledem k tomu, že by bylo velmi obtížné shodnout se na jakékoliv všeobecné definici založené na faktorech, jako jsou poznávací schopnosti dětí, volí tento standard - aby splnil výše uvedené cíle - přímý a praktický přístup k problému. Při realizaci výzkumů mezi dětmi a mládeží by měl být proto používán následující postup:

1.

výzkumník se musí podřídit všem příslušným definicím zařazeným do národního kodexu provádění výzkumu a/nebo v národní legislativě,

2.

pokud takové specifické národní definice neexistují, bude „dítětem“ rozuměna osoba „ve věku do 14 let“ a „mládeží“ osoba „ve věku 14 – 17 let“.

Podrobné stanovení různých pravidel pro různé věkové skupiny se zdá být neproveditelné. I když je zřejmé, že dětem ve věku 7 let a dětem ve věku 13 let nemohou být rozumně (smysluplně) kladeny tytéž otázky nebo dotazována shodná témata, nalezení řešení je obvykle spíše věcí zdravého rozumu a zkušeností výzkumníka než záležitostí etických pravidel. Výzkumníci musí být nicméně ostražití v situacích, v nichž citlivost výzkumu nebo okolnosti rozhovoru vyžadují mimořádnou péči při rozhovorech s dětmi a mládeží, a to právě v závislosti na jejich věku. Klíčovým pravidlem musí vždy být, aby rodič nebo odpovědná osoba při informaci o obsahu nebo okolnostech rozhovoru nebyl/a touto informací rozrušen/a nebo zneklidněn/a.

Konečně dotazování dětí a mládeže musí ve všech případech odpovídat základním pravidlům stanoveným ICC/ESOMAR International Code, stejně jako požadavkům na ochranu osobních údajů a ostatní příslušné legislativě a také národnímu kodexu provádění výzkumu.

Podmínky (požadavky)

(a)

v případě dětí ve věku do 14 let

1.

Pokud je výzkum realizován v ‘chráněném prostředí’ – tzn. v místech jako je škola nebo volnočasová střediska, kde má určitá osoba jen celkovou odpovědnost za ochranu dětí – potom musí být získán souhlas dozírajícího dospělého (např. učitele), případně zákonného zástupce ještě před zahájením jakéhokoliv rozhovoru.
 

2.

V jakémkoliv jiném prostředí – např. doma, na ulici nebo jiném veřejném místě – musí být získán souhlas rodiče, pečovatele nebo jiné odpovědné osoby dříve, než je dítě vyzváno k rozhovoru. Dítě nesmí být za žádných okolností vyzváno k rozhovoru bez doprovodu dospělého.
 

3.

Když žádáme souhlas k provedení rozhovoru, musí být odpovědná osoba dostatečně informována, aby mohla uvážlivě rozhodnout o takovém souhlasu. Pokud není možné, aby tato osoba viděla nebo slyšela skutečně kladené otázky, musí jí být vysvětlen předmět nebo zaměření rozhovoru spolu s objasněním všech možných citlivých nebo matoucích otázek apod. Totožnost osoby, poskytující souhlas s rozhovorem, by měla být zaznamenána, ale obvykle není nezbytné získat písemný souhlas.
 

4.

Při uskutečňování rozhovorů s dětmi a mládeží je obvykle žádoucí, aby nějaký odpovědný dospělý (mimo tazatele) byl v průběhu rozhovoru v blízkosti. Je to zvláště důležité v případě rozhovorů doma. Není přitom nezbytné, aby tato osoba byla přítomna v téže místnosti – to by mohlo být nežádoucí z metodologických důvodů, např. tehdy, kde by mohlo docházet k ovlivnění odpovědí.
 

5.

Pokud by mělo dítě testovat nějaký výrobek, musí být odpovědné osobě umožněno to vidět a pokud si to přeje umožnit testování jí samé.

(b) v případě VŠECH dětí a mládeže

6.

V případě testování jakéhokoliv výrobku musí výzkumník věnovat zvláštní péči kontrole:
 

 
  • aby jejich konzumace (např. potraviny, cukrovinky) nebo použití (např. hračky) byly bezpečné. Výzkumník musí mít toto potvrzeno (normálně písemně) dodavatelem výrobku z důvodu pozdější právní zodpovědnosti za možné negativní účinky způsobené výrobkem

 
  • aby dítě nebo mladá osoba netrpěla příslušnou alergií (např. u výrobků obsahujících ořechy)

 
  • aby se dítě nebo mladá osoba nezúčastnila jakékoliv nezákonné činnosti (např. spotřeby alkoholických výrobků pod stanoveným věkem)

 
  • aby bylo vyhověno žádosti rodičů nebo odpovědné osoby po shlédnutí výrobku nezapojit dítě nebo mladou osobu do testování

7.

Při zvažování toho, s kterými tématy může a s kterými nemůže být v průběhu rozhovoru bezpečně nakládáno, musí vzít výzkumník v potaz stupeň zralosti dítěte nebo mladé osoby. Zatímco při dotazování dětí může být nezbytné vyhnout se některým tématům (např. tématům, která by mohla vystrašit dítě), táž věc může být zcela bez rizika zahrnuta pro mládež, pokud je zvolen vhodný postup. To je opět spíše otázkou zkušeností výzkumníka než etických pravidel. Příklady témat, u nichž je třeba volit při dotazování dětí a mládeže zvláštní péči, jsou ty, které by je mohly rozrušit nebo zneklidnit nebo narušit jejich vztahy s vrstevníky nebo jimiž by byl riskován růst napětí mezi nimi a jejich rodiči.
 

8.

Občas se objevují pádné a závažné důvody (např. v rámci řízení sociální politiky) pro pokrytí výzkumných témat takového druhu, kterým je nutno věnovat zvláštní péči podle bodu 7. Pokud je tomu tak, zásadou je jednak úplně vysvětlit problém odpovědné osobě (vždy v případě dítěte a pokud možno i v případě mládeže ve věku 14 – 17 let) a získat její souhlas, jednak učinit takové kroky, které zajistí, že dítě nebo mladá osoba nebude dotazováním znepokojována, matena nebo klamána.
 

9.

Obecně není nutné využívat při dotazování dětí a mládeže zvláštních tazatelů. Mnoho zkušených tazatelů je schopno být školeno pro tuto práci. Samozřejmě je velmi důležité, aby každý, kdo má provádět taková dotazování, byl pečlivě posuzován z hlediska vhodnosti nést příslušnou odpovědnost, protože ochraně mládeže a zvláště dětí věnují rodiče a celé veřejnost rostoucí pozornost. Zvyky a chování tazatelů k dětem musí být takové, aby vzbuzovaly důvěru veřejnosti. Tazatelé, pracující na plný nebo částečný úvazek, by měli být speciálně školeni pro tuto práci včetně přesných pokynů, správných metod získávání souhlasu, zvláštních kroků k vytváření dobrého vztahu s dětmi atd. Tazatelé musí být obeznámeni a musí se podřídit požadavkům jak tohoto standardu, tak ICC/ESOMAR InternationalCode a národnímu kodexu provádění výzkumu.
 

10.

V případě telefonických – a ještě více internetových – výzkumů může být často obtížnější určit věk dotazovaného v okamžiku prvního kontaktu a také získat nezbytný souhlas k rozhovoru od příslušné odpovědné osoby. Bez ohledu na tyto obtíže by se měl tazatel vždy snažit postupovat podle zásad uvedených v tomto standardu. To může znamenat, že některé typy výzkumy by neměly být prováděny; při pochybnostech – nebo v případech, kdy se zdá být vhodnější některý alternativní přístup – by se měl výzkumník poradit s ESOMAR Professional Standards Committee nebo s národní výzkumnou asociací.
 


Tento doporučený kvalitativní standard byl schválen členskými agenturami SIMAR „per rolam“ s platností od 1.března 2005.